Česká stavovská společnost

Česká společnost 16. stol. se nazývá stavovská, tzn., že v té době se v Čechách společenství přísně vyhraňovalo do jednotlivých stavů a zejména se vymezovali bohatší vůči poddaným. Nejvyšší vrstvou byla vyšší šlechta, pak duchovní, nižší šlechta, bohatý městský patriciát, poddaní a městská chudina.

Po skončení husitských válek od konce 15. a poč. 16. stol. země začala rozvíjet zemědělství, protože potravinový problém byl stálou zátěží. Bylo budováno na feudálním principu = kolem feudálního velkostatku. Předními feudáli byli Rožmberkové, Pernštejnové a Trčkové z Lipé. Ukázalo se, že samotný velkostatek není schopen oblast, potažmo celou zemi uživit, a že v zemědělství musí docházet k vytváření přidružených výrob – proto dochází k zakládání ovčínů, mlýnů, podružných dvorů, ale hl. rybníků – rozvoj rybníkářství hl. v jižních Čechách.

Česká města: v 16. stol. co do obyvatelského rozmachu i hospodářských aktivit začala zaostávat za evropskými městy západními a tím se začíná zřetelněji vymezovat střední Evropa. Západní Evropa je ve větším rozmachu – zatímco Paříž měla 60 000 obyvatel, Praha pouze 20 000 a ostatní česká města byla ještě mnohem menší. Druhým největším městem v českých zemích byl Jáchymov – asi 18 000 obyv. Města, která měla 5 – 10 000 obyv.: Plzeň, České Budějovice, Jihlava, Brno, Olomouc.

Česká města si ponechávala specifikaci v obl. výrobních aktivit: Broumov, Jihlava – typické bylo soukenictví. Výrazným způsobem se z českých měst vydělovala horní města – Kutná Hora, Jáchymov. V té době se začal razit český tolar.

Politicko-správní struktury:

V českých zemích existoval český sněm – orgán, který hlavně volil krále; zastupitelský orgán. Pokud byl král přítomen, tak ho řídil.

Sněmíky: např. v Kladsku, na Loketsku a Chebsku – měly spíše regionální úlohu.

Na Moravě a v Čechách byly ustaveny nejvyšší soudy, které řídila šlechta (vyšší i nižší), přičemž v českém zemském soudu byl poměr vyšší a nižší šlechty 12:8 a na Moravě 14:6.

Nejvyšším představitelem země byl král – podléhaly mu všechny další instituty. Na jeho podporu pracovala královská rada – neměla výkonný vliv.

Nejvyššími administrativními úředníky byli:

• v Čechách nejvyšší purkrabí
• na Moravě zemský hejtman
• ve Slezsku vrchní hejtman
• v Lužici králem pověřený správce

Rozhodujícími právními ustanoveními byli:

• Vladislavské zřízení zemské z r. 1500
• Svatováclavská smlouva z r. 1517
• Znojemské zřízení zemské z r. 1535 – pro Moravu