Raná řecká kolonizace

Temné období, tzn. mytologická vize života starých Řeků, měla dlouhou setrvačnost. Řecké kmeny a obce se sdružovaly kolem kultovních míst. Největší autoritu měl Apollónův chrám v Delfech (známá a slavná věštírna). Ve střediscích kultu se pravidelně konaly slavnosti se sportovními a kulturními soutěžemi. Nejproslulejší byly olympijské hry pořádané vždy po čtyřech letech v Olympii, svatyni Dia Olympského v západním Peloponnésu. V pozdější době kladli Řekové založení olympijských her do r. 776 př.n.l. Stávaly se nejen sportovním kláním, ale nesly i patos mírového poselství. Tato střediska kolem kultovních míst sdružovala lidi. Na ochranu Apollónovy delfské svatyně se záhy sdružili obyvatelé severního a středního Řecka a vytvořili tzv. amfiktyonii.

Ekonomický tlak si vyžádal novou epochu, rannou řeckou kolonizaci. Jedná se o proces obsazování nových území, které ulehčí Řecku a zajistí bohatší potravinový program, protože Řekové přicházeli do míst, kde se lépe dařilo zemědělství a kde byly nerostné zdroje. Vlivem nového obsazování mimořeckých území se zmenšila vysoká koncentrace obyvatel, která v Řecku byla.

Směry řecké kolonizace:

• jižní Itálie (nejstarší směr) – Reggio di Calabria, Tarent, Sicílie – Messina (dříve nazývaná Zanklé, potom Messána), Syrákúsy
• jižní středomoří = severní Afrika:
  • v Egyptě vzniklo obchodní středisko Naukratis
  • v Libyi - Kyréné
• západní středomoří – kolem r. 600 př.n.l. byla založena Marseille (dříve Massalie), která vytvářela spojení mezi východní a západní Evropou po moři
• východní Evropa = oblast Černomoří: Byzantion (dnešní Istanbul), Chalkis (Chalkída), na jižním pobřeží dominovala Sinópé (sever Turecka), nedaleko ústí Dunaje pak Istros

Řecko si touto kolonizací vytvořilo velké ekonomické zázemí, ale celou oblast tak pořečtilo a je proto logické, že pokračovatelka východní, říše římská, se v důsledku pořečtění vyvíjí na principech řeckého jazyka a rozvíjí řecké duchovní a kulturní tradice.

Rozmach ranné řecké civilizace přivodil kvalitativní změny v koloniích, ale i v Řecku samotném, protože:

• vznik kolonií uspíšil vývojový přechod od kmenového zřízení k obci = polis a správě věcí veřejných. Každá řecká kolonie byla specifickou polis, veřejně samosprávnou jednotkou.
• někteří místní vedoucí činitelé vzdáleni od vlastního Řecka si přivlastňovali více kompetencí, než jim příslušelo, stávali se samozvanci a vytvářeli ranné řecké tyranie.
• Řekové organizovali mezi koloniemi obchodní výměnu, aby fungovala, zřídili stříbrné mince, které ve svém konečné efektu zkvalitnily a zrychlily obchodování.

Svědectvím o životě na řeckém venkově v 7. stol.př.n.l. je báseň Práce a dni. Tento umělecký text pojednává o problematice řecké kolonizace, tedy nového vývojového stádia společnosti. Její autor, básník a spisovatel Hésiodos, pocházel z nevelké obce v Boiótii. Zápas s přírodou a trpké zkušenosti se projevují v jeho životním pesimismu.