Počátky římských dějin, doba královská ve starověkém Římě

Starověkým Římem vstupuje do historie druhý antický stát po Řecku, z něhož se postupně stává velmoc a ve své době nejvlivnější říše světa. Řecko bylo modelem starověké demokracie. Pro Řím je charakteristickým rysem kvalita občanství a správa věcí veřejných, právo a moc.

Dějiny Apeninského poloostrova před založením římského městského státu spadají do 1. tisíciletí př.n.l.. Nacházela se zde jednotlivá kmenová společenství – v obl. Janova Ligurové, na severovýchodě Venetové indoevropského původu (v oblasti dnešních Benátek = Venesia). Nejpočetnější skupinu obyvatel Itálie tvořili indoevropští Italikové. Mezi italické kmeny patřili ve střední Itálii při západním pobřeží Latinové a ve vnitrozemí zejména Umbrové a Sabinové, dále na jihu Samnité, Oskové a Lukáni.

V 8. – 6. stol. př.n.l. se ve střední Itálii rozvíjela civilizace, jejímiž tvůrci byli Etruskové. Někteří badatelé soudí, že se Etruskové přistěhovali z Malé Asie, jiní se domnívají, že patřili k původnímu obyvatelstvu Itálie. Etruskové vytvořili četné městské státy. Některé symboly etruské státní moci – kurulské žezlo, tóga s nachovým lemem, svazky prutů se sekerou – byly pak přejaty Římany. Ve stavitelství je známý etruský sloup. Známá je též socha vlčice, která se nacházela na římském Kapitolu. S Etrusky je spjat proces předpovídání budoucnosti podle charakteru orgánů obětních zvířat, zejména podle jater – haluspicie.

V r. 753 př.n.l. je založen Řím. O počátcích jeho dějin je jen málo zpráv. Ani rok jeho založení není zřejmě správný. Archeologický výzkum ukázal, že v 8. stol. př.n.l. bylo na území pozdějšího Říma několik osad založených na pahorcích. Teprve v 6. stol. př.n.l. se vytvořil jednotný městský celek. Byl založen na sedmi pahorcích (Kapitol, Palatin, Quirinál, Viminál, Esqulin, Caelius, Aventin). Podle legendy byli Romulus a Remus zrozeni z boha Marta, odchovala je vlčice, potom je vychovával starý pastýř. Ze staršího Romula se stal první římský král, byl zakladatelem královské linie, podle něho Roma = Řím.

Jeho následníkem byl Ujuma Pompilius – král, který se staral o náboženské a církevní otázky. Král Tulus Hostilius se zasloužil o rozvoj Říma a přivedl sem neřímské obyvatelstvo. Ankus Markulus – 20 km na západ od Říma založil přístav Ostia, letní sídlo římských králů a císařů. Tarquinius Priscus byl stavitelem Říma, postavil významné památky, např. Circus maximus. Serviu Tulliovi byla v pozdější době přisuzována reforma, kterou bylo veškeré obyvatelstvo Říma rozděleno do pěti majetkových tříd – patricijové, plebejci, klienti, otroci. Za vlády Tarquinia Superbuse římské království končí. Lidé chtěli, aby byly věci řešeny metodou veřejnou, na principu res publica = věc veřejná je nastoleno demokratické zřízení.

Římské dějiny se dělí:

1. doba předřímská: do r. 753 př.n.l.
2. doba královská: 753 – 510 př.n.l.
3. doba republikánská: 510 – 31 př.n.l.
4. doba císařská: 31 př.n.l. – 476 .n.l., rok zániku západ. části říše římské, počátek středověku